Zpráva z konference MCMI

Ve dnech 16. a 17. června proběhla v budově Českého muzea hudby konference Dokumentace, konzervace a restaurování hudebních nástrojů. Velice nás potěšil velký zájem, který zájemci o účast na konferenci projevili. Vzhledem ke stávajícím vládním opatřením bylo možné naplnit pouze polovinu kapacity sálu, také z toho důvodu jsme se rozhodli připravit elektronický sborník s příspěvky z této konference, který bude publikován na webových stránkách MCMI v průběhu tohoto roku. O jeho vydání Vás budeme informovat. 

Program konference přesahoval téma dokumentace, konzervace a restaurování hudebních nástrojů od teoretických úvah po praktická řešení z praxe. Nejčastěji skloňovanou otázkou byla vhodnost uvádění historických hudebních nástrojů do hratelného stavu, problematika autentického zvuku historických nástrojů, dále problematika nejednoznačné a nejednotné organologické terminologie v českém jazyce a potřeba detailní odborné dokumentace hudebních nástrojů jak z hlediska vědeckého zhodnocení, tak z hlediska posouzení jejich stavu při restaurování a konzervování. Zde jsou stručné anotace jednotlivých příspěvků: 

• Jan Bečička: Restaurování klavichordu z pozůstalosti hudebního skladatele Augusta Stradala 

  Příspěvek nastiňuje obecnou problematiku restaurování klávesových hudebních nástrojů. V úvodu seznámí autor posluchače s historií nástroje a jeho popisem – jedná se o volný klavichord z první poloviny 18. století (anonym) z pozůstalosti hudebního skladatele Augusta Stradala. Hlavní část příspěvku představí audiovizuální materiály s výkladem o postupu restaurování nástroje. V závěru příspěvek shrnuje požadavky na následnou péči o zrestaurovaný nástroj. 

• Adam Bitljan: Restaurování „Perleťového klavíru“ ze sbírek Českého muzea hudby 

  Klavír značky „Johann Riedl in Nachod.“ byl získán do Českého muzea hudby v roce 2013 jako zajímavý příklad české nástrojařské výroby a jako takový následně vystaven v expozici muzea. Vzhledem ke stavu zejména vnějších pohledových částí klavíru bylo rozhodnuto o kompletním restaurování nástroje. Nástroj prošel ještě před akvizicí do sbírky odbornou opravou vnitřní mechanické části v dílnách vídeňského restaurátora Gerta Hechera a v minulosti také již méně kvalifikovaným zásahem na vnějších částech nástroje. Záměrem celého aktuálního zásahu tedy bylo uvést klavír do původního vizuálního stavu, který by vhodně reprezentoval klavírní tvorbu na adekvátní umělecko-řemeslné úrovni, jakou tento předmět představuje. Vzhledem k unikátní výzdobě kláves v podobě obložení perletí a želvovinou je restaurátorský zásah v tomto rozsahu adekvátní významu nástroje ve sbírce klávesových nástrojů, popř. v expozici Českého muzea hudby.

• Jana Burdová: Systematika a nová muzejní evidence citer Vlastivědného muzea v Olomouci 

  Příspěvek přináší vhled do problematiky muzejní evidence citer a vznikl na základě dlouhodobého průzkumu hudebního fondu Vlastivědného muzea v Olomouci. Jeho dílčím výstupem je návrh nového strukturovaného katalogu těchto nástrojů, který je zpracovaný dle aktuálních organologických požadavků. Nedílnou součástí této problematiky je také terminologické vymezení pojmu „citera“ ve světové organologii. V referátu bude představen návrh vlastní systematiky citer s ohledem na anglosaskou terminologii a struktura muzejního popisu těchto hudebních nástrojů s přihlédnutím na specifika nástrojových variant ve sbírce Vlastivědného muzea. Z hlediska lokálního kontextu bude poukázáno také na důležité vazby na hudební život obyvatel Olomouce a lokální nástrojařskou produkci. 

• Jiří Čepelák: Loutnové nástroje v muzeích, jejich konzervace a restaurování 

  Příspěvek přináší krátký přehled vývoje evropské loutny v historii (od 15. století po současnost), definuje centra stavby loutnových nástrojů v 16.–18. století a formu jejich distribuce v minulosti. Dále se zabývá typologií loutnových nástrojů, jejich konstrukčními znaky a materiály a proměnami loutnových nástrojů v minulosti (přestavby podle požadavků doby). Autor představuje některé loutnové nástroje v muzejních sbírkách (fond Českého muzea hudby) s ohledem na jejich konzervaci a restaurování.

• Milan Guštar: Monitorování uměleckých předmětů 

  Hudební nástroje patří k citlivým předmětům, které při uchovávání, transportu i užívání vyžadují zvláštní péči. Mezi hudebními nástroji mají zvláštní postavení vahany, a to jak pro jejich vazbu na interiér, ve kterém jsou umístěny, tak i pro jejich rozměry, složitost i cenu. Pro monitorování klimatických podmínek a sledování provozu varhan by ve Výzkumném centru hudební akustiky pražské HAMU vyvinut elektronický záznamový přístroj, který umožňuje dlouhodobě zaznamenávat sledované veličiny. Miniaturizovanou verzi přístroje lze použít i pro sledování klimatických podmínek jiných hudebních nástrojů a dalších citlivých předmětů. V současnosti je ve spolupráci se sdružením CESNET testován modernizovaný přístroj, který prostřednictvím bezdrátové sítě Internetu věcí přenáší informace o okamžitých hodnotách sledovaných klimatických a provozních veličin a umožňuje sledovat i hodnoty zrychlení a náklonu, které poskytují informace o manipulaci se sledovaným předmětem.

• Viktor Hruška: Možnosti a problémy data miningu v organologických aplikacích 

  Techniky data miningu („těžby dat“) jsou dnes už neodmyslitelně spjaté se získáváním informací z velkých databázových souborů. Ačkoli dokumentace hudebních nástrojů pochopitelně nepatří mezi hlavní oblasti aplikace těchto technik, i pro tento obor je za určitých podmínek možné zmíněné postupy velmi dobře použít. Příspěvek si klade za cíl seznámit s potenciálem data miningu a jeho úskalími ve zpracovávání organologických databází. Obecnější úvahy budou doplněny konkrétními příklady: nacházení klíčových parametrů popisu zahájení tónu retné varhanní píšťaly, návrh postupu řešení otázky „Existují typické české varhany?“.

• František Ibl: Problematika restaurování žesťových dechových nástrojů 

  Příspěvek bude věnován obecné problematice konzervace a restaurování historických žesťových dechových nástrojů. V úvodu představí stručně vývoj a princip nátrubkových dechových nástrojů. Na ukázkách z restaurování lesního rohu od V. F. Červeného, C trubky z dílny Josefa Wolfa a oprav současných nástrojů budou popsány možnosti a techniky řemeslného restaurování a konzervování historických nástrojů.

• Barbora Kadlíčková: Niněry ze sbírky Českého muzea hudby 

  Niněry patří k hudebním nástrojům s bohatou historií, které v současnosti získávají novou vlnu pozornosti ze strany zahraničních i domácích výrobců, a hudebníků nejrůznějšího žánrového zaměření. Tento částečně mechanizovaný chordofon, charakteristický svým specifickým vzhledem a zvukem, byl historicky rozšířen také v českých zemích, kde se v 19. století vyvinula jeho lokální podoba s výraznými lidovými rysy a rozměrným korpusem. Ve fondech českých institucí je umístěno více než třicet niněr, z nichž osm náleží do sbírky Českého muzea hudby. Mezi nimi jsou zastoupeny české rustikální niněry a také vysoce umělecky zpracované nástroje francouzského typu. Na příkladech těchto značně rozmanitých exemplářů, pocházejících převážně z 19. století, budou v příspěvku představena konstrukční specifika niněr, užívaná terminologie, tradiční i nové materiály pro výrobu, a také ukázky výtvarného zpracování spojené s jedinečností každého kusu. 

• Daniela Kotašová: Příspěvek k metodice dokumentace harf na příkladu nástrojů ze sbírky Českého muzea hudby 

  Podobně jako je tomu u hudebních nástrojů všeobecně, lze také harfu studovat ze dvou základních aspektů. Historický pohled by měl směřovat k otázkám, jaký nástroj máme před sebou – jeho stáří, výrobce, sloh, původní stav, význam dekorace na nástroji apod. Druhé hledisko je čistě technické, a to podle kritérií, která zahrnují strukturu, konstrukci, materiál, tvar, včetně historie technického stavu nástroje. Autorka příspěvku se pokusí nastínit specifické otázky u harfy, které by ve svém pracovním postupu měli řešit odborní, resp. muzejní pracovníci. Opírá se při tom jak o výsledky své práce se sbírkou harf v NM-ČMH, tak i o zkušenosti zahraničních restaurátorů a kurátorů. 

• Petr Koukal: Hudební památky a jejich obnova z pohledu památkové péče 

  Vzhledem k platné legislativě lze hovořit o dvojím pohledu na obnovu hudebních památek - muzejním a památkářském. Nejnovější poznatky a zkušenosti prokazují, že toto dělení je v podstatě formální, bez hlubší praktické reflexe. Společným základem být měla být premisa, že jakýkoliv stupeň obnovy (základní péče, údržba, konzervace, restaurování) musí mít za cíl ochranu a odpovídající restituci zvuku těchto památek, přičemž obnova hmotné substance je tomu podřízena. Lze to doložit na příkladech z oblasti varhanní a zvonové památkové péče. 

• Jan Kříženecký: Speciální úložné systémy na hudební nástroje 

  Příspěvek představí poznatky a zkušenosti týkající se vhodného uložení hudebních nástrojů a příslušných speciálních úložných systémů, které byly získány při přestavbě Centrálního depozitáře Českého muzea hudby v Litoměřicích. Cílem řešení je nejen vhodné uložení s ohledem na charakter nástrojů, ale také snaha o efektivní využití prostoru za dodržení předpokladu snadné manipulace i s objemnými předměty.

• František Kůs: Restaurování houslí Didier Nicolas ainé 

  V roce 2019 proběhlo restaurování houslí ze Státní sbírky hudebních nástrojů Českého muzea hudby, Didier Nicolas ainé. Nástroj patří k pozůstalosti po proslulém houslovém virtuózovi a pedagogovi Františku Ondříčkovi, který nástroj sice používal, ale nejvíce a do konce života hrál na housle Carlo Giuseppe Testore. Pravděpodobně tedy byly housle Nicolas Ondříčkem zapůjčovány jeho žákům. Oprava nástroje proběhla v několika fázích. V první byl nástroj prozkoumán a byl určen rozsah jeho opravy. Poté byl proveden samotný restaurátorský zásah. Po zásahu byl nástroj nastrojen, seřízen a zvukově přezkoušen a v současné době je dlouhodobě zapůjčen.

• Zdeněk Otčenášek: Vliv použitých technologií při restaurování varhan na jejich zvuk 

  Byl-li účel zhotovení nějakého předmětu, aby produkoval určité zvuky, je ztráta schopnosti zvuk produkovat (i narušení původní kvality zvuku), ztrátou nejdůležitější hodnoty takového předmětu. Při uchovávání takovýchto „zvukových“ památek je nutné dokumentovat také zvuk a zvukové vlastnosti a při péči o ně dbát na jejich památkovou zvukovou autenticitu. U historických varhan jsou neoddělitelnou součástí zvuku i akustické vlastnosti prostoru. Restaurátorské postupu je proto nutné posuzovat nejen z hlediska zachování autenticity fyzického stavu „zvukové“ památky, ale i jejího zvuku. V prezentaci jsou na příkladu historických varhan ukázány prostředky pro zvukové dokumentace a na příkladech restaurování varhanních píšťal (odstraňování nepůvodních zásahů do lábia a tlaku ve vzduchovém systému, úpravy průtoku vzduchu nohou píšťaly, rekonverze stěn poškozených červotočem, opravy prasklin v lotu) ukázány možnosti akustického hodnocení vlivu restaurátorských postupů na zvuk, včetně posouzení schopnosti těchto postupů obnovovat autentický zvuk.

• Tomáš Slavický: Databáze výrobců hudebních nástrojů MCMI  

  České země byly od 16. do 20. století domovem a působištěm tisíců výrobců hudebních nástrojů, od domácích dílem až po firmy s exportem do celého světa. Jejich evidence je základním úkolem organologického výzkumu i vstupním předpokladem pro dokumentaci dochovaných hudebních nástrojů u nás i ve světě. V rámci MCMI byl obnoven projekt, jehož mezivýsledkem je kartotéka zpracovaná před rokem 1980 týmem oddělení hudebních nástrojů pod vedením Jindřicha Kellera. Jako první krok je zveřejněna tato kartotéka formou prohledávatelných náhledů. Následuje zpracování excerpt do formy slovníkových hesel. Posledním úkolem pak bude aktualizace podle stavu nejnovějšího výzkumu a literatury. Práce pokračuje s přáním, aby byla co nejdříve zpřístupněna stávající data, a aby jejich další zpracování maximálně usnadnilo práci každému dalšímu uživateli.

• Veronika Sovková: Restaurování barokního kontrabasu olomoucké provenience 

  Vlastivědné muzeum v Olomouci již několik let pravidelně využívá Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví vypisovaného Ministerstvem kultury ČR. V rámci tohoto programu byl v roce 2019 zrestaurován barokní kontrabas olomoucké provenience. Text se v první části zabývá olomouckými výrobci hudebních nástrojů, ve druhé části pak samotným restaurováním daného nástroje. Jeho původním stavem, demontáží, popisem dobových houslařských technologií, objevem viněty s uvedením výrobce, která byla překvapením, neboť do té doby bylo autorství nástroje přisuzováno jinému výrobci.

• Simona Šidlářová – Alena Selucká: Klavír Leoše Janáčka 

  Příspěvek si klade za cíl ve stručnosti informovat o restaurování klavíru Leoše Janáčka ze sbírek Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v roce 2018. Dále se zaměří na zhodnocení původního stavu klavíru vzhledem k působení různých mikroklimatických podmínek, kterým byl nástroj vystaven v minulosti a v novodobé muzejní expozici Moravského zemského muzea, během transportu a restaurování klavíru na specializovaném pracovišti ve Vídni, jakož i na shrnutí současných klimatických parametrů prostředí. Navržena jsou reálná opatření pro zajištění větší stability mikroklimatu prostoru, vycházející jednak z konzervátorských nároků, ale i z požadavku komfortu návštěvníků během návštěvy expozice či koncertu. Autorky na příkladu příběhu klavíru Leoše Janáčka otevírají diskuzi na téma ideální muzejní klima versus reálné muzejní podmínky. 

​

• Jan Tuláček: „...a vbořím se směle do staré škatule“ aneb jak nerestaurovat muzeální kytary z období 19. století  

  Jaká jsou možná vodítka pro určení a dataci kytar se zřetelem k nástrojům nacházejícím se ve sbírkách na našem území? Co je terciová kytara neboli "terckytara" a jak ji poznat? Příspěvek představí charakteristické konstrukční detaily vývoje kytary i obvyklá poškození kytar, se kterými se u nástrojů ve sbírkových fondech setkáváme. Zároveň uvede případné zásahy, které jsou vhodné pro konzervaci historických kytar. 

• Tereza Žůrková: Obecné zásady a standardy dokumentace hudebních nástrojů 

  Hudební nástroje jsou v českých sbírkách obvykle (s několika výjimkami) součástí historickokulturních fondů nespecializovaných muzeí. Odpovědní pracovníci těchto fondů (nejčastěji etnografové, historici či historici umění) často narážejí při dokumentaci a katalogizaci hudebních nástrojů na problémy spojené s neznalostí organologické problematiky. Text se pokouší přiblížit zásady dokumentace hudebních nástrojů dle standardů autoritativních světových institucí i dlouholeté praxe Českého muzea hudby, vysvětlit obecné pojmy a vymezit obecně platné schéma dokumentace hudebních nástrojů.

Podrobný program konference včetně kontaktů na přednášející je ke stažení zde. 

Srdečně děkujeme všem přednášejícím za zajímavé přednášky a všem účastníkům konference za odbornou diskuzi.