Bofor, Joseph

Životopis

Výrobce nátrubkových dechových nástrojů v Praze ve druhé polovině 18. století. Když se 7. 6. 1791 ženil s Rosinou Zahoržanskou, je uveden jako „bürg. musikalischer Instrumentenmacher, 27 J.“. V roce 1972 se mu narodil syn Ignatius Joannes, který pracoval jako zlatník (ve farní matrice Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze je uveden jako zlatník, syn majitele domu a nástrojaře Josepha Beauforta). Tehdy rodina bydlela na Novém Městě v Schillinggasse (Na Poříčí) 1051. Podle Kellera stavěl nástroje pro pražskou Loretu. Tomu by odpovídaly dva lesní rohy dochované v Muzeu hl. města Prahy, jejichž původ je označen jako „bývalý klášter kapucínů“. V inventáři pražské Lorety z roku 1882 jsou z Bofortovy dílny zapsány dva lesní rohy společně se 4 trompetami.

Signatura

☼IOSEPH ☼BOFOR ☼IN PRAG ☼1791 ☼ 

Archivní materiály

Inventář Lorety, Národní archiv, ŘK [Řád kapucínů], karton 387, fol. 82;

Podlaha, Antonín: Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách (Památky archeologické 28, 1916, s. 160; 29, 1917, s. 270).

Prameny a literatura

Waterhause, William: The New Langwill Index. A Dictionary of Musical Wind-Instrument Makers and Inventors (London 1993, s. 38).

Keller, Jindřich: Píštělníci a trubaři. Pojednání o výrobě dechových hudebních nástrojů v Čechách před rokem 1800 (Sborník Národního muzea v Praze, Řada A – Historie 29, 1975, č. 4–5, s. 161–244, s. 226).

Berdychová, Tereza: Nejstarší české lesní rohy ve sbírce Českého muzea hudby v Praze (Opus musicum 45, 2013, č. 5, s. 50−64, s. 52).